Název

2018.06.21. - Procházka Českým Krumlovem o letním slunovratu - II. díl

Popis

Pokračování předchozího alba https://iva-63.rajce.idnes.cz/2018.06.21._-_Prochazka_Ceskym_Krumlovem_o_letnim_slunovratu_-_I._dil/

Hrad v Českém Krumlově byl založen rodem Vítkovců (pány z Krumlova) kolem poloviny 13. století, v podhradí se začalo rozvíjet město. Významným mezníkem byl příchod Rožmberků, kteří si poté, co vymřeli jejich příbuzní, páni z Krumlova, vymohli u krále Václava II, že se vzdal práva odúmrti a panství přešlo dědictvím na ně. Za Rožmberků se hrad rozvíjel jako rezidenční sídlo nadregionálního významu, stejně tak i město. Rozvoj nebyl narušen ani v husitské době, protože Oldřich II. z Rožmberka, ač velký nepřítel husitů, s nimi opakovaně uzavíral příměří, aby chránil své majetky. Se jménem Rožmberků a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ke stagnaci došlo až tehdy, kdy byl Petr Vok nucen kvůli dluhům po svém bratru Vilémovi krumlovské panství prodat císaři Rudolfu II.

Pokračováním rožmberského dvora se stal dvůr eggenberský - císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 Eggenbergům. Od 60. let 17. století nastal opět intenzivnější hospodářský, stavební a umělecký ruch, kníže Jan Kristián I. vytvořil z českokrumlovského zámku honosné a reprezentativní barokní sídlo.

Eggenbergové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla dědictvím nová dynastie – knížecí rod Schwarzenbergů. Obratný hospodář a velký milovník umění kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu se zasloužil o přestavbu zámku. Po polovině 19. století však nepříliš pohodlný zámek ztratil roli hlavního rodového sídla krumlovsko-hlubocké větve Schwarzenbergů a nebyl již pravidelně obýván. Od roku 1950 stal majetkem Československého státu.

V roce 1963 bylo historické centrum Českého Krumlova vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na Seznam UNESCO. Nicméně - až do poloviny 80. let úřady zanedbávaly památkovou péči ve městě a zámku, což se projevilo na vzhledu i technickém stavu. K radikální změně začalo docházet až po roce 1990.

V tomto albu se věnuji zejména krumlovskému zámku, klášteru a zčásti Latránu. Latrán je specifický typ aglomerace, který je v českých zemích doložen jako předhradí rožmberských hradů. Název vznikl z latinského latus (2. pád laterus), což znamená bok. Latrány byly shlukem domů, které stály přilepeny k vnější hradbě, ale bylo jich tolik, že tvořily samostatnou ulici. Žili v nich rožmberští hradní služebníci s rodinami či řemeslníci. Domy byly poměrně výstavné a většinou patrové. Zatímco u většiny hradů latrány zanikly, v Českém Krumlově se rozrostl a stal se samostatným městem, které mělo hradby, bránu a dokonce i samosprávu. Latrán byl s Vnitřním městem spojen v jednu samostatnou obec až za Viléma z Rožmberka, v r. 1555 - Vilém tím řešil řadu do té doby probíhajících sporů o privilegia.

Klášter v Českém Krumlově je vlastně trojklášteří. Soubor budov klášterního komplexu minoritů a klarisek se rozprostírá při východní straně Latránu. Dvojí konvent bratří a sester řádu sv. Františka založila roku 1350 ovdovělá Kateřina z Rožmberka se svými čtyřmi syny. V roce 1357 do kláštera přišli první mniši - minorité a v roce 1361 vstoupily do kláštera první řeholní sestry. K minoritům a klariskám v roce 1375 přibyla komunita zbožných laických sester – bekyní, jež přebývaly v objektu sousedícím s konventem klarisek, což dalo základ vzniku unikátnímu souboru – trojklášteří. Klášter prošel v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je tu kulturně-vzdělávací centrum s řemeslnými dílničkami apod.

Kategorie a štítky

Nastavení