Ráda chodím přírodou, všímám si lecčehos kolem sebe a třeba se jednou naučím i líp fotografovat.
13 fotek, 19.9.2018, 19 zobrazení, 13 komentářů | krajina, příroda
Znovu v září na Šumavě, znovu ve Vacově, ale tentokrát se sestrou.

Přibližná orientační mapa: https://mapy.cz/s/38T9D
68 fotek, 15.9.2018, 20 zobrazení, 27 komentářů | architektura, města
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře je gotická pětilodní katedrála, zapsaná spolu s dalšími kutonohorskými památkami na seznam UNESCO.
V místech ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala kaplička zasvěcená patronce horníků, svaté panně Barboře. Měšťané místo ní na své náklady vybudovali chrám, který měl konkurovat jak nedalekému sedleckému chrámu, tak pražské katedrále. Stavba započala roku 1388, probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů.

STAVITELÉ chrámu svaté Barbory:
První fázi výstavby prováděla huť stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana Parléře. JAN PARLÉŘ vystavěl nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. Původně budované trojlodí bylo brzy rozšířeno o široké vnější lodi, avšak s příchodem husitských válek byla stavba poprvé na šedesát let přerušena. Během husitských válek byl chrám kališníky vydrancován, zpovědnice roztřískány, obrazy roztrhány, chrámový poklad rozkraden.

Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela MATĚJ REJSEK. Ten dostavěl chór, v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu a také příslušnou část vnějšího opěrného systému. Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdně gotického dekoru.

V roce 1512 přichází uznávaný architekt BENEDIKT REJT. Kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě, které se nad zónou mezilodních arkád otevírají do hlavní lodi ve formě empor založených o 1,15 m níž, než je úroveň triforia, díky čemuž společně s nimi i celá horní část kostela působí jako samostatný celek. V podstatě tak vznikl nad původní částí kostela nový, pozdně gotický halový kostel, zaklenutý krouženou žebrovou klenbou a silně prosvětlený množstvím rozměrných oken. Iluzi „kostela nad kostelem“ ještě zdůraznilo zcela nezvyklé umístění oltářů i ve druhé etáži kostela.
Podle Rejtova projektu se stavělo i po jeho smrti roku 1534, avšak s postupným poklesem těžby stříbra opět docházely finanční zdroje, a tak byly v roce 1558 práce definitivně zastaveny,

V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něj pak vybudovali kolej. Po požáru kostela provedli barokní úpravy. Mezi lety 1884 a 1905 byla na základě popudu místního archeologického spolku Vocel provedena puristická rekonstrukce, při které byla budova prodloužena o jedno klenební pole k západu, kde bylo vybudováno nové neogotické průčelí. Barokní krov byl nahrazen krovem v podobě trojice gotizujících stanových střech.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1m_svat%C3%A9_Barbory
58 fotek, 15.9.2018, 37 zobrazení, 38 komentářů | architektura, města
Do Kutné Hory jsem se rozjela především na svatbu kamaráda. Nechala jsem si nicméně čas, abych si toto město, ve kterém jsem vlastně nikdy nebyla, aspoň trochu prohlédla. Hlavně jsem samozřejmě chtěla navštívit chrám svaté Barbory (bude samostatné album). Nijak zvlášť jsem jinak prohlídku města předem neplánovala, takže až zpětně zjišťuji podrobnosti o tom, co jsem to vlastně viděla. Což není pro mé výlety typické - ale koneckonců, Kutná Hora není tak daleko, abych si tam nemohla zajet znova. Jenže nevím, jestli si tam znova zajet chci - kromě krásné sv. Barbory, kostela sv. Jakuba a opravdu nevšední kamenné kašny mě to město příliš neoslovilo.
Historický střed města Kutná Hora je, stejně jako Český Krumlov, zapsán na seznam UNESCO. Takže jsem měla tendence ji s ním srovnávat, s vědomím, že i zde budou hlavně obchůdky a restaurace pro zahraniční turisty, že i zde budou výpravy. A srovnání dopadlo pro Kutnou Horu docela špatně - Český Krumlov mi byl od první chvíle milý, Kutná Hora zrovna ne.
20 fotek, 9.9.2018, 34 zobrazení, 15 komentářů | krajina, příroda, vesnice
Vacov - Mladíkov - Čábuzské Chalupy - Vítovce - Vacov (8 km)

Krátký dopolední předodjezdový výlet.

Mapa: https://mapy.cz/s/379S7
69 fotek, 8.9.2018, 54 zobrazení, 60 komentářů | krajina, příroda, vesnice
Vacov - Vrbice - Javorník - Královský kámen - Záluží - Pohorsko - Nezdice - Strašín - Nahořánky - rybníčky U Biskupa - Milíkov - Vacov (33 km)

Ačkoli je Vacov středisková obec a leží při poměrně hlavní silnici, nejezdí přes ni posledních pár let v sobotu žádný autobus. To znamená udělat okruh pěšky, často hodně po silničkách v Pošumaví - a vždycky to dopadne podobně, bolí mě nohy. Nebylo to zrovna krátké a toho asfaltu bylo moc ...

Mapa: https://mapy.cz/s/379sL
71 fotek, 7.9.2018, 59 zobrazení, 75 komentářů | krajina, příroda
Kvilda - pramen Vltavy - Na Strážní stezce - Reschbachklause - Schwellengraben - Bučina - Tobiášova Huť - Kvilda (20 km)

Z Kvildy k prameni Vltavy a kousek do Německa - v nepříliš vlídném počasí .

Mapa: https://mapy.cz/s/373H3
54 fotek, 6.9.2018, 47 zobrazení, 58 komentářů | krajina, příroda
Svinná Lada - Chalupská slať - Borová Lada - Knížecí Páně - Stodůlky - Žďárek - Horní Světlé Hory - Slunovratové kameny - Strážný (24 km)

Tradiční výlet Borovoladskem, v žádném mém šumavském albu nesmí chybět. Obvyklou trasu jsem jen trochu rozšířila o Slunovratové kameny, kam chodím jen s několikaletým odstupem.
Krajina, která byla několik desetiletí v nepřístupným hraničním pásmu. Někdejší vesnice byly po válce vysídleny (obyvatelstvo bylo německé), opuštěné domy, kapličky, ba i kostel byly srovnány se zemí, aby se v nich nemohli skrývat ti, kdo chtěli utéci přes "železnou oponu" na Západ.

Jak vypadá tato krajina třeba na jaře viz https://iva-63.rajce.idnes.cz/2016.05.10._-_Narcisky_kvetly_i_za_zeleznou_oponou/

Mapa: https://mapy.cz/s/370sF
79 fotek a 6 videí, 5.9.2018, 83 zobrazení, 107 komentářů | krajina, příroda
Horská Kvilda - Zhůří - Turnerova chata - Vydra - Antýgl - Hamerský potok - Horská Kvilda - Zlatá Studna - Malý Polec - Churáňov (22 km)

Voda šumavských potoků má červenozlatou barvu, která je způsobena přítomností huminových kyselin. Zdrojem těchto potoků jsou zpravidla šumavská vrchovištní rašeliniště, čili slatě.
Po několikadenním dešti jsem se vydala prozkoumat, co to udělalo s Vydrou a s Hamerským potokem.

Mapa: https://mapy.cz/s/36Xrm
31 fotek, 4.9.2018, 36 zobrazení, 41 komentářů | krajina, města, příroda
Vimperk je město v podhůří Šumavy s mohutným hradem a zámkem na kopci a dost prudce se svažujícím náměstím lemovaným starými domy. Dolní konec náměstí uzavírá vysoká městská zvonice a kostel Navštívení Panny Marie. Hrad Vimperk vystavěl kolem r. 1260 Purkart z Janovic. Páni z Janovic založili pod hradem osadu a začali kolonizovat okolní liduprázdný kraj. Později přes Vimperk procházela jedna z větví tzv. Zlaté stezky, po níž se do Čech dopravovala z Pasova alpská sůl. Ze všech cest, které po staletí solného obchodu vedly přes Šumavu k Dunaji, právě vimperská přetrvala do dnešních dnů, protože v jejím směru vede dnes hlavní silnice do Pasova.

Vimperk se zapsal do dějin jako druhé české město po Plzni, kde se už v 15. století tiskly knihy. Na tradici knihtisku navázal v r. 1855 tiskař Jan Steinbrener. A ještě později, od 50. let 20. století zde byla tiskárna, specialitou byla „kolibří vydání“ zejména poezie, doplněné kresbami předních výtvarníků. Po privatizaci v r. 1993 slavná vimperská tiskárna zanikla.

Jelikož počasí stále nebylo příliš pěkné, vyjela jsem si dopoledne do Vimperka (kde jsem se konečně mohla podívat na předpověď počasí na internetu), a po poledni jsem si odtud vyjela na houby do lesů na Zvěříně, tj. mezi Novými Hutěmi, Borovými Lady a Churáňovem.

Nedávno měla krásné album z Vimperka na Rajčeti jeannott - já tedy předkládám Vimperk tak, jak ho vídám já. Což je obvykle v dešti nebo škaredém počasí. Jinak pro mě Vimperk znamená především přestup na autobusovém nádraží, a teď, když je zámek kvůli rekonstrukci dlouhodobě zavřený (bylo tam hezké muzeum Šumavy), moc nemám důvod tam jezdit.

Nové Hutě, Polesí - Zvěřín - rozcestí U Starých Hutí - rozcestí Na Hřebenovce - Pláně (asi 10 km)

Přibližná mapa: https://mapy.cz/s/36utF
49 fotek, 3.9.2018, 59 zobrazení, 73 komentářů | krajina, příroda
Churáňov - Pláně - U Starých Hutí - Hůrka - Kvilda - Olšinka - U Starých Hutí - Na Hřebenovce - Churáňov (22 km)

Pokud nám na Šumavě mírně prší nebo je to na déšť, chodíváme obvykle z Churáňova na Kvildu. Jednak to umíme projít po pevných cestách a nezablátit se, jednak je na Kvildě úžasné informační středisko Národního parku Šumava, s volně přístupným internetem, teploučko, no a taky výborná (leč drahá) pekárna. Chtěla jsem se podívat na předpověď počasí podrobněji, než mi umožňovala televize, tak byla cesta na Kvildu nasnadě. Jenže ...

Mapa: https://mapy.cz/s/36twM
21 fotek, 1.9.2018, 36 zobrazení, 24 komentářů | krajina, příroda
Sotva jsem se vrátila z Jeseníků, rozjela jsem se na Šumavu, tentokrát sama. Vždyť jsem tam letos ještě nebyla a bez Šumavy to prostě nejde.
Už 19 let jezdíme do Vacova, což není žádná malebná vesnička v podhůří, ale ryze praktická středisková obec v Pošumaví, při silnici Strakonice - Churáňov. Máme tam levné ubytování (žádný komfort, ale čisté, praktické, no a případné mouchy jsme si za ty roky už vychytaly - http://www.vondruska.cz/sumava/ )
Ve Vacově je možno si nakoupit (4 obchody s potravinami, drogerie/domácí potřeby, řezník, lékárna), je tu pekárna, která zásobuje podstatnou část Šumavy a peče neuvěřitelně dobré rohlíky, autobusové nádraží, odkud je možno se dostat přímo nebo s jednoduchým přestupem např. na Vimperk, Strakonice, Churáňov, Kvildu, Borová Lada, Kašperské Hory či Sušici, Prachatice, Boubínsko, Stožecko ... zkrátka od Černého Kříže až po Prášily (to jenom v letní sezóně) tu znám každou cestu, čím blíže, tak pěšinku.

Z prvního půldne jsem album ani nedělala a další dva deštivé dny jsem srazila do jednoho alba. Vacov leží prakticky pod Javorníkem (1066 m n.m.), což je nejvyšší hora Javornické hornatiny, která ještě není považována za podhůří, ale přímo za Šumavu. Javorník a jeho okolí se vyznačuje velmi čistým vzduchem, léta tu bývala dětská ozdravovna, jenže dnes ... čistý vzduch nicméně přetrvává. Takže, v dešti nebo po něm - fotky jsou víceméně z úbočí Javorníku, obráceného k Vacovu.

Jen přibližná orientační mapa: https://mapy.cz/s/36sJk
102 fotek a 11 videí, 29.9.2018, 104 zobrazení, 37 komentářů | události
Na čas trochu zaměním chronologické řazení svých alb a dám sem jedno aktuální - až pak bude Šumava.

22. ročník Karlštejnského vinobraní - dvoudenní akce na hradě i v podhradí. Středověká hudba i tanec, šermířská a bubenická vystoupení, fakír a orientální tanečnice s hady, kejklíři, žongléři ... a samozřejmě průvod císaře Karla IV. s jeho chotí Eliškou Pomořanskou a doprovodem císařského dvora (zdál se mi početnější než loni). Všude stánky s burčákem a občerstvením, hodně lidí, kteří přijeli hlavně asi kvůli tomu burčáku. Takže ne úplně taková středověká slavnost, jaká by mě nadchla, ale přesto docela fajn.
Využila jsem této příležitosti, abych se konečně podívala i dovnitř hradu Karlštejna, na I. prohlídkový okruh - nedoporučuju, jsou to vyhozené peníze. Ale moc ráda bych se někdy dostala na ten II., s kaplí Svatého Kříže.
24 fotek, 28.8.2018, 45 zobrazení, 44 komentářů | města
Do tohoto alba jsem zařadila fotky z města Jeseník, kde jsme byly ubytované a odkud jsme podnikaly výlety po Jeseníkách a Rychlebských horách. Je to příjemné město. Fotky jsou sesbírány z různých dní a různé denní doby.

Jeseník (do roku 1947 Frývaldov, německy Freiwaldau) je město v Olomouckém kraji, vklíněné mezi Jeseníky a Rychlebské hory, na soutoku říček Bělá a Staříč.
O městě a jeho historii více viz https://www.jesenik.org/cz/mesto-a-mestsky-urad/421-z-historie-mesta.html

O lázních Jeseník viz album https://iva-63.rajce.idnes.cz/2018.08.17._-_Lazne_Jesenik/
50 fotek, 27.8.2018, 98 zobrazení, 83 komentářů | krajina, příroda
Kouty nad Desnou / lanovka Medvědí hora - Mravenečník - Dlouhé Stráně - Rysí skála - Medvědí hora, lanovka - Loučná pod Desnou (17,5 km)

Poslední výlet našeho pobytu v Jeseníkách - krásné počasí a úžasné technické dílo uprostřed krásné přírody. Kromě velmi působivé nádrže, krásné hory Mravenečník a pěkných rozhledů mě zaujaly velmi hezké a nevšedně rozlehlé bukové lesy nad Loučnou nad Desnou.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je nejvýkonnější vodní elektrárna v ČR, její instalovaný výkon je 2 × 325 MW. Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m, má provozní objem 2 580 000 m³ (celkový objem 2 719 750 m³) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 26 m. Hora byla kvůli vytvoření nádrže seříznuta o 3 metry. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový objem 3 405 000 m³ a plochu 16,3 ha.

Podrobně o přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99e%C4%8Derp%C3%A1vac%C3%AD_vodn%C3%AD_elektr%C3%A1rna_Dlouh%C3%A9_str%C3%A1n%C4%9B

Mapa: https://mapy.cz/s/33QH0
53 fotek, 26.8.2018, 82 zobrazení, 87 komentářů | architektura, města
Z dalšího deštivého dne našeho pobytu v Jeseníkách jsme ujely do Velkých Losin - a jen autobus překonal Červenohorské sedlo, objevilo se před námi Šumpersko téměř prosluněné. Rozdíly v počasí byly velké.

Velké Losiny jsou známy především svým krásným zámkem, spojeným v minulosti bohužel s nechvalně proslulými čarodějnickými procesy (viz román či film Kladivo na čarodějnice), dále s historickou papírnou, která i dnes vyrábí kvalitní ruční papír, a také jsou to malé lázně.
82 fotek, 25.8.2018, 62 zobrazení, 70 komentářů | architektura, krajina, příroda
V okolí Lázní Jeseník se nachází jedinečné seskupení pramenů a pomníčků (kolem 60 pramenů). Upravené prameny začaly vznikat z důvodů úcty ke křišťálově čisté vodě, která dokázala léčit lidi. První z nich se začaly stavět ke konci 30. let 19. století, o prameny bylo dobře pečováno. Výstavba pramenů byla přerušena ke konci 30. let 20. století.
V 60. letech uplynulého století došlo tehdejšími Československými státními lázněmi Jeseník k renovaci některých pramenů a jejich přejmenování, či počeštění. V 90. letech pak začaly být opravovány Státními lesy ČR, s.p. a různými jednotlivci a skupinami. Po r. 2003 byla mezi prameny a pomníčky vytvořena naučná stezka V. Priessnitze.

Lázně Jeseník, Priessnitzovy léčebné lázně, jsou lázně nacházející se na severozápadním okraji města Jeseník, do roku 1947 šlo o osadu města s názvem Gräfenberg.

Mezi prameny a pomníčky nad Lázněmi Jeseník jsme se vydaly v den, kdy na horách zřejmě souvisle pršelo, a ani ve městě Jeseník nebylo počasí zrovna vlídné. Nachodily jsme přitom 15,5 km.

Mapa: https://mapy.cz/s/33GmN
38 fotek, 24.8.2018, 52 zobrazení, 44 komentářů | krajina, města, příroda
Ovčárna - Velká Kotlina - Karlov pod Pradědem - Malá Morávka (11 km)
+ Rýmařov

Krátký výlet jsme si naplánovaly s ohledem na to, že po poledni měla přijít (a také přišla) bouřka.
Výlet jsme proto spojily s krátkou prohlídkou města Rýmařov - a návštěvou místní pizzerie, kterou mohu velmi doporučit.

Velká kotlina je karovitý uzávěr údolí Moravice na jihovýchodním svahu Vysoké hole. Skalnatý kar byl modelován horským ledovcem v ledových dobách čtvrtohor, na dně je dosud pozůstatek morény. Velká kotlina je téměř bezlesá, v zimě se v ní udržují spousty sněhu (vydrží zde do června až do počátku července), často se zde vyskytují laviny. Vlivem dalších přírodních sil zde vznikla pestrá mozaika rozmanitých stanovišť, na kterých se vyvinulo a udrželo nebývalé množství rostlinných i živočišných druhů. Velká kotlina patří nejen k druhově nejbohatším lokalitám ČR, ale i střední Evropy. Úbočím Velké kotliny vede naučná stezka.

Mapa: https://mapy.cz/s/33ze7
44 fotek, 23.8.2018, 60 zobrazení, 41 komentářů | krajina, příroda
Ovčárna - Vysoká hole - Jelení studánka - Pecný - Ztracené kameny - rozcestí Skřítek (12 km)

Třetí část trasy po hlavním hřebeni Hrubého Jeseníku vedla přes jesenické horské hole.

Nejvyšší jesenické vrcholy a hřebeny jsou holé, bez lesa, proto se jim také říká horské hole. Vládnou na nich nižší teploty a často fouká silný studený vítr. Tvrdé přírodní podmínky dlouhodobě přežijí jen nejodolnější rostliny a živočichové. Jsou to často takové druhy, které nacházíme na podobných místech v Alpách nebo v severské tundře. Tento svět travnatých luk, keříčků, pramenišť a skal se skupinkami zakrslých smrků se nazývá alpínské bezlesí.

Nejvyšší vrcholky Jeseníků nebyly nikdy úplně zarostlé lesem. Býval tu řídký, světlý les s nízkými smrčky, jeřabinami, jalovci či břízami. Od 17. století vyháněli pastevci stáda dobytka vysoko do hor, horské světliny rozšířili a pásli po několik staletí. To skončilo po 2. světové válce. Dnes nejsou jesenické hole vypalovány ani spásány dobytkem a přesto nezarůstají lesem. Nedovolí jim to drsné klima s nízkými teplotami, sněhem a prudkým větrem. Rozšířilo se tu však příliš borůvčí, které vytlačilo řadu vzácných původních druhů rostlin.

Mapa: https://mapy.cz/s/33tuf
92 fotek, 22.8.2018, 66 zobrazení, 101 komentářů | architektura, krajina, příroda
Žulová + ...
+ Vojtovice, rozc. - Hraničky - Nové Vilémovice - Červený Důl - Račí údolí - zřícenina hradu Rychleby - Čertovy kazatelny - Tančírna - zámek Janský vrch - Javorník (19 km)

Tento výlet jsme si šetřily na den s krásným počasím a vyplatilo se. Cesta víceméně opuštěnou krajinou Rychlebských hor, přes zaniklou osady Hraničky a další nepříliš osídlená místa, byla krásná. Navštívily jsme také zříceninu hradu Rychleby, o jehož historii se v podstatě nic neví a nadchla nás zrekonstruovaná secesní Tančírna v Račím údolí nedaleko města Javorník.

Mapa: https://mapy.cz/s/33exP
65 fotek, 21.8.2018, 76 zobrazení, 85 komentářů | krajina, příroda
Žulová - Nýznerov - vodopády Stříbrného potoka - Sokolí skály - Smrk - Brousek - Císařská lovecká chata - Ostružná (25 km)

Z města Jeseník jsme podnikly i dva výlety do Rychlebských hor. To je poměrně málo navštěvované pohoříčko v Javornickém výběžku, severozápadně od města Jeseník. Pohoří se táhne mezi Bílou Vodou v samé špici výběžku a Ostružnou na jihu v délce 30 km. Je hraničním pohořím jednak mezi Českem a Polskem a zároveň i mezi historickými zeměmi Slezskem a Kladskem. Pohoří je odděleno Kladským sedlem od masívu Králického Sněžníku a Ramzovským sedlem od Hrubého Jeseníku. Nejvyšší horou Rychlebských hor je Smrk (1127 m n. m).

Vodopády na Stříbrném potoce neboli Nýznerovské vodopády jsou významným turistickým cílem v Rychlebských horách. Vznikly na místě úzké skalní soutěsky, přes 100 metrů dlouhé, překonávající 14 metrů výšky.

Trasa, kterou jsme zvolily, byla dost nevhodná pro dusné počasí. Vzpamatovala jsem se až nahoře na hranicích, a zejména na polském vrchu Brousek (polsky Brusek či Brunek), kde se mi to velice líbilo.

Mapa: https://mapy.cz/s/33a7U

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.